Bylinky nám pomáhají

Příprava půdy pro pěstování bylinek.

Pokud máte zájem o pěstování dalších bylinek,ptejte se v bylinkové poradně nebo na e-mail.

Mnoho bylinek přežije v chudé, kamenité zemině, ale jen málo jich je schopno se vyrovnat s přemokřenou půdou. Byliny dávají přednost světlým, otevřeným stanovištím s dobře provzdušněnou půdou, která je přesto schopná podržet vlhkost a živiny. Abyste jim pomohli růst, připravte záhony brzy na jaře před setím či sázením. Hluboko je zryjte a uhrabejte hráběmi. Nechtě půdu sesednout nejméně týden před setím. Rostliny pěstované v květináčích můžete sázet do připravené půdy téměř okamžitě.

Odvodnění mokrých půd Abyste provzdušnili a odvodnili těžké půdy, přeryjte je nejprve před začátkem zimy, protože mráz pomůže rozdrolit pevné hroudy. Brzy zjara smíchejte zem na záhonu se zahradnickým pískem či vermikulitem do hloubky asi 45 cm. Přidejte kompost, abyste dodali vláknitější organické složky a živiny. To všechno pomůže provzdušnění půdy a podpoří bakteriální činnost, a ta zase příznivě ovlivní výživu rostlin. Do takové půdy se také nastěhují žížaly, které ji prokypří a obohatí o organické látky.
Chcete-li pěstovat některou bylinu z teplého Středozemí, jako je rozmarýna, šalvěj, tymián, levandule či saturejka, přidejte do každých asi 30 litrů půdy dětský kbelíček hrubého písku nebo šotoliny pro zvýšení propustnosti.
Je-li půda příliš zamokřená, můžete jí na několik let zlepšit štěrkovým odvodem vody. Vykopejte 45-60 cm hlubokou strouhu se spádem směrem k již existujícímu drenážnímu příkopu či odvodňovacímu zařízení. Naplňte ji zpola hrubým štěrkem a místo zeminy zakryjte asi 8cm vrstvou malých oblázků, šotoliny nebo popela. Pro trvalejší řešení vykopejte tam, kde to jde, strouhu 75 cm až l m hlubokou a na dno položte plastové drenážní trubky (perforované „husí krky"). Dál postupujte jako v předchozím případě. Na velmi zamokřených, nebo dokonce bahnitých pozemcích raději vybudujte vyvýšené záhony
Pletí Před sázením nejprve půdu zbavte vytrvalých plevelů, jako jsou svlačec , pýr plazivý nebo bršlice kozí noha , které mohou rychle na celém záhonu převládnout. Vyryjte plevel s hlavními kořeny a oddenky opatrně tak, abyste je pokud možno nepřesekli, protože i z malého zbytku vyroste nový plevel. Asi za měsíc po prvním „pletí" vyryjte rycími vidlemi rozrůstající se zbytky. Pak půdu kypřete v týdenních intervalech a dohledávejte zbytky oddenků. Neházejte je na kompost, aby se znovu nerozmnožily po celé zahradě; na kompost nepatří ani plodné plevele.

Obohacování půdy Lehká, rychle propustná písčitá půda neudrží vlhkost a má obvykle málo živin. Ačkoli se  bylinám na takové půdě může dařit, ostatním, jako je máta a pažitka, prospěje kompost nebo zetlelý hnůj se slámou. Napomůže se tak udržení vlhkosti a dodají se živiny. Takto půdu připravte po zimním období, aby rostliny měly dostatek živin pro jarní růst. Rašelina sice napomáhá udržet vlhkost, ale nedodává živiny a může půdu příliš okyselit, používá- li se ve velkém množství. Zahradnické rašelinné substráty (např. B) však už jsou odkyselené.
Většina bylin, stejně jako zelenina, dává přednost lehce zásadité půdě. Máte-li půdu  kyselou, poprašte ji vápnem, které neslouží přímé výživě rostlin, ale usnadní příjem živin  z půdy. Použijte nejnižšího doporučeného množství. Vhodný je i popel ze spáleného dřeva, protože dodává vápník a draslík.
Vyhněte se umělým hnojivům, protože ta mohou způsobit příliš bujný růst, a rostliny pak mohou mít nevýraznou chuť. Pokud však víte, že vaše půda je chudá či postrádá určité minerály, vyzkoušejte některé z bylinných hnojiv.

Mulčování Po vysazení je vhodné půdu kolem rostlin mulčovat, to znamená zakrýt půdu organickou hmotou. Pomůže to snížit odpařování vody z půdy a organická hmota poskytne i živiny. Mulčujete-li během růstové sezóny, podpoříte bujnější růst bylin  vhodných pro přípravu salátů, jako je šťovík a šrucha zelná, a stínomilných a vlhkomilných rostlin,jako je máta, andělíka nebo čechřice vonná. Rovněž se tím kořeny rostlin ochrání před mrazy.
Mulčování je nejprospěšnější po velkém dešti. Rozprostřete lehkou organickou hmotu (třeba posekanou trávu) na půdu a kolem rostlin  do výšky asi 10 cm.Mulčování zabraňuje prorůstání plevelu a vysychání půdy.

 Některé druhy bylinek.

K pěstování estragonu (pelyněk) se nejlépe hodí písčitohlinitá nebo hlinitopísčitá půda s vel-kým množstvím humusu. Potřebuje také plné slunce. Dorůstá do výšky 100 až 150 cm, a proto ho vysazujte nejlépe na jižní straně plotu. Na tomto místě nesmí estragon zastiňovat jiné rostliny, které rovněž vyžadují slunnou polohu. Nové výsadby estragonu zakládejte koncem března z oddělků, protože aroma seme¬náčků má k dokonalosti daleko. Chcete-li estragon dělit, vyryjte vidlemi opatrně staré silné rostliny se všemi výběžky. Dbejte na to, aby se neodtrhly ani jemnější kořeny. Na velikosti oddělků závisí, zda budete mít již v prvním roce výnosy, které by stály za řeč. I z výběžků můžete získat použitelné sazenice, když jich vždy několik vysadíte společně. Pelyněk kozalec (estragon) se nechává růst na jednom místě 3 až 4 roky, a proto ho nesmíte vysazovat příliš hustě.Na záhonech musíte dodržovat meziřadkovou vzdálenost 40 cm. Na řádku stačí dávat trsy 30 cm od sebe. Při sázení do jediného řádku ponechte mezi rostlinami vzdálenost 40 cm. Nasázejte ho hlouběji, než jak rostl doposud. Po výsadbě po¬kryjte půdu asi 5 cm silnou vrstvou kompostu. Vhodný je rovněž vyzrálý chlévský hnůj. Tato nastýlka velice podporuje růst estragonu a brání rychlému vysychání půdy.

Levandule lékařská vyžaduje humózní půdu s dostatečným obsahem váp¬níku, zpracovanou do velké hloubky. Na půdní druh není příliš vybíravá, stačí, když jsou splněny výše uvedené podmínky. Levanduli neprospívá hnojení čerstvým chlévským hnojem, proto musí organickou hmotu dostávat ve formě kompostu nebo dobře uleželého chlévského hnoje. Levanduli lékařskou vysazujte pouze tam, kde jí můžete poskytnout slun¬né, teplé a v zimě chráněné stanoviště. Především musí být chráněna před zimními větry východních směrů. Pamatujte, že může zůstat na tomtéž stanovišti 5 až 6 let a doroste do výšky asi 50 cm. Jiné rostliny ji nesmějí zastiňovat.

Při pěstování šalvěje lékařské musíte vědět, že je velmi citlivá vůči zamokřené půdě s vysokou hladinou spodní vody a že nesnáší kyselou půdní reakci. Jinak na jakost půdy neklade žádné zvláštní nároky. Půda však musí být zpracována do velké hloubky a nesmí obsahovat čerstvý hnůj.

Šalvěj můžete pěstovat i na těžkých půdách, pokud do nich zaryjete větší množství rašeliny. Šalvěj lékařskou vysaďte v zahradě na takové místo, kde bude v zimě chráněna před ostrými větry východních směrů. V polostínu se jí daří právě tak dobře jako na výslu¬ní, a proto ji můžete vysazovat k jižní nebo jihozá¬padní straně zdí, stodol či keřů. Pamatujte, že šalvěj dorůstá průměrně jen do výšky 50 cm a že může zůstat na stejném stanovišti 3 až 4 roky. Při pěstování šalvěje v malých zahrádkách jde vždycky jen o malý počet trsů, proto je nejlepší obstarat si několik nařízkovaných sazenic nebo oddělků. Rostliny šalvěje, vypěstované ze semen, předsta¬vují zpravidla směs nejrůznějších forem, které se liší i svými vlastnostmi jako koření. Naproti tomu vegetativně množené sazenice mají stále stejné znaky. Můžete je získat při dělení starých trsů v březnu nebo i později. Nadzemní část rozdělných trsů se musí seříznout nejméně o polovinu. Kořeny nesmíte nechat na vzduchu zaschnout. Sázejte je do sponu 40 cm x 40 cm, a ne hlouběji, než jak rostly před přesazením. Nakonec sazenice vydatně zalijte a povrch nastelte kompostem nebo vyzrálým chlévským hnojem.

Tymián neklade zvláštní nároky na půdu, stačí, když není kyselá a není chudá na humus. Tymián patří na půdy ve 2. Trati. Pís¬čitým a hlinitým půdám musíte dodat dostatečné množství kompostu nebo vyzrálého chlévského hnoje. U tymiánu můžete počítat s dobrými výsledky pouze na výslunných stanovištích, chráněných před větrem. Tymián se vzhledem ke své malé výšce (25 cm) hodí velmi dobře jako lem pro záhony. Potřebuje však takové stanoviště, kam nemůže v zimě proniknout východní vítr. Je třeba si také uvědomit, že tato bylina zůstává aspoň 3 roky na tomtéž stanovišti. Při dělení tříletých rostlin tymiánu získáte tolik nových sazenic, že se pro pěstování v malém vůbec nevyplatí zdlouhavý vysev osiva do pařeniště k získání semenáčků. Staré rostliny tymiánu lze velmi dobře dělit, protože výhony, které leží na zemi, již mají většinou hodně kořenů. Z několika těchto výhonů získáte stejně velké a silné sazenice pro výsadbu na nový záhon. Všechny nadzemní části sestříhejte před výsadbou na délku 5 cm. Tymián musíte po přesázení pevně přimáčknout. Dávejte ho poněkud hlouběji, než jak rostl doposud. Vyhovuje mu meziřádková vzdáenost 20 cm. Na řádku ho sázejte rovněž 20 cm od sebe. Kerblík třebule potřebuje pro svůj dobrý vývoj živinami bohatou, nepříliš suchou střední půdu a slunné stanoviště. Kerblík můžete pěstovat na pozemcích ve 2. trati.

Kerblíku se bude dařit i na písčité půdě, kterou dobře zásobíte organickou hmotou. Dorůstá do výšky 50 až 60 cm. Sklízejte ho obvykle již ve stadiu, kdy měří 25 až 30 cm. To bývá většinou asi 5 týdnů po výsevu. Na l m2 osevní plochy vyšijte nanejvýš l g osiva s dobrou klíčivostí, neboť obsahuje průměrně 450 semen. Osivo kerblíku si bezpečně podrží dobrou klíčivost po dobu dvou let, přesto je radno přezkoušet klíčivost. Semena stačí nasadit teprve 2 týdny před výsevem, protože vyklíčí již asi za 8 dnů. Záleží-li vám na průběžné sklizni kerblíku, začněte ho vysévat v půli března a výsevy opakujte každé čtyři týdny. Kerblíku vyhovuje meziřádková vzdálenost 15 až 20 cm. V žádném případě však nesmíte překročit uvedený výsevek. Řádky naznačujte násadou hrábí, protože osivo smí být jen mělce zakryto zeminou. Všem vytrvalým bylinkám do kuchyně, které již rostou alespoň l rok na svém stanovišti, dodejte v březnu před vyraše¬ním nových výhonů potřebné živiny. Nejlepší jsou plná, kombinovaná hnojiva. Rozhoďte je v suchém stavu mezi bylinky. Na každý metr čtve¬reční dejte asi 30 g. Poté zapravte hnojivo do půdy motyčkou a pozemek řádně zavlažte.